Kachna771

Hledáš v marketu oči
štíhlá a hluboká
jež by tě hladily
vybíráš dlaň mezi regály
s dlouhou čárou života
muži umírají dříve
štíhlá a hluboká
ti praví a pravdiví
nikde tu nevidíš srdce
jež by snad věrné mohlo být
alespoň pro jeden život
mezi pyramidou rumů a piv
střízlivě pátráš po těle pěkném
bez dluhů bez promilí
matně vzpomínáš na slavný den
štíhlá a hluboká
když ten krám tu prvně otevřeli
mezi vším co ještě lidé neviděli  
už tehdy nebyl k dostání
za dveřmi čtyřicítka
a k čemu všechny ty cesty
když není je komu k nohám složit
kdo ocení že jakžtakž jsi nad vodou
když utápění ve všem je dnes v módě
že stále znova vstáváš a jdeš
když jiné kroutí se v sítích
terapeutů s křížky na zádech
šíleně přeji ti štěstí
však nejsem onen muž
ač kvůli tobě denně chodím
sem do hloupého Alberta
kam Einstein nikdy by nevkročil
nejsem tak chytrý
ač své souhvězdí objevil jsem dávno
štíhlá a hluboká
jsi poslední tajemná hvězda
jež teoreticky a relativně svítí
částí svého spektra
v mém prostoru a čase snad
rozhodně v mysli
nesvlékám tě jen a nemiluji
nosím kytky které nikde nerostou
vařím ti své blafy ze sáčku
ukazuji tajná místa
o nichž vím jen jako malý kluk
píšu básničky a blbnu s kytarou
štíhlá a hluboká
přibíjím ti dlaně na mou hruď
hvězdy už tolik do srdce nebodají
a ty se nebráníš ukřižovaná
obětovat se pro věčnou lásku.
Je devátý únor nula devět a louky jak vymetené
fatální zmar na Wall Streetu
globální kryse narostly drápy
možná už vyhozen z práce sním tu
poslední rohlík a sáček čaje
musím teď na nákup v obvyklý čas
říct ti o tom všem
o hlubokých očích jež hledám
o štíhlém pase dlaních a srdci
snad stihnu vše co chci
a ty budeš chtít vše stihnout
košíky o sebe možná zavadí očima 
chrámové zvony možná začnou hrát
Wolfganga s Bachem a možná poledne
kdy všedně se nevstává
možná nejsem ten muž
a ty jsi ta žena...

Věčněhvězdná

Rozsypala se mu do dlaní
noc rozmilá
horká oblaka v polštáři
pod bedry komety
důlky kolen a loktů
na mléčně bílých matracích
kterými propadala láska
naskrz planetou citu.

V jiné tónině zní zpěv
jitro když budí děti
slaměný vích drží v dlani
rytíř, jež přicválal večerem
na aksamitovém koni
ohlávkou trhá ten muž
vysvlečený z roušky tajemství
když jeho oči opouštějí
ji ze sna.

Perníkové srdce

Bříška Tvých prstů
měla hlad
oddrolila jsi něžně
kousek srdce z pouti
na jazyku se Ti rozplynulo
další zákoutí mého života.

Až nasytíš se zcela
zůstanu prázdný bez srdce
urvu si zuby nehty z těla Tvého
co nám dříve patřívalo,
když dychtivé dlaně lásky
sytily ústa perníkem
a drobty spletenými prsty
důvěrně propadly ke rtům
vzdychajícího klína.  

Období skvrn

slunce v období skvrn
promlouvá k třezalkám
milenkám paprsků
smířlivěji

mraky zavinou
květinám víčka
vtiskneš se do mě
před deštěm

obejmu dlaněmi
co by měsíčním světlem
hladkou planetu
prahnoucí po dotyku

usnulá dýchá
bez života jež odešel
jsi tu šťastná
za okny bije

ráno nemluví
protkávám tě
z očí lásku
pihy z nebe

potkávám tě
v období skvrn
miluješ smířlivěji